Čvc 252018
Bouřková obloha

Tohle mýdlo byla z počátku katastrofa, která se ale z nějakého důvodu nestala (nebo stala, ale napravila). Jednoduše řečeno, přidaná vůně damašského květu mýdlovou hmotu urychlila natolik, že se téměř nedala dostat do formy. Bylo mi jasné, že tohle mýdlo asi nedopadne. Že bude přinejlepším jenom ošklivé a bude mít spoustu bublinek. A po nakrájení fakt nevypadalo moc hezky. Ale po několika dnech začalo zrát a začalo být zajímavě mramorované.

To mě přivedlo k myšlence, že některé věci vypadají zpočátku jako katastrofa, bojíme se, jak dopadnou, aniž bychom tomu dali čas. Tahle magická přísada je zřejmě celkem podceňovaná, protože chceme všechno hned a nejlépe dokonalé instantní výsledky (mně to povídejte, krájím mýdla hned, jakmile jdou vyklopit z formy = v průměru o 4 hodiny dřív, než by se úplně správně mělo). Žijeme v době, kdy se na nic nečeká, protože na čekání nemáme čas a nebo čekat neumíme, nevydržíme to. Ale četla jsem něco skvělého, co platí o mýdlech (a začínám si myslet, že i o životě): patience is soapmaker´s virtue (trpělivost je mýdlařovou ctností). A mýdlovaření vás trpělivosti učí. Možná by si každý měl občas dopřát kurz vaření mýdel, jako si třeba občas dopřejeme masáž nebo plavání nebo rýpání v záhonku. Mohlo by to mít pozitivní dopady na život – a přitom je to taková blbost:)

Ája Koláčková


Write a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *